O obci

Poválečná historie

V červnu až září 1945 se do obce začali stěhovat její noví občané. Němečtí obyvatelé byli v roce 1946 internováni nejdříve do tábora ve Fulneku, poté následoval jejich odsun do Německa.

Situace v obci bezprostředně po válce byla značně neurovnaná. Došlo ke zvolení národního výboru, který měl respektovat lid a zastupovat jej, ale jak vyplývá z dobových dokumentů, rozhodovali jedinci a diktovali svou politiku.

Mnozí osadníci však přišli s vidinou, že budou pouze poroučet původním majitelům a bez práce přijdou k majetku. Velmi brzy z vesnice zmizeli a zůstala po nich jen zpustošená a vykradená stavení. Roku 1946 došla situace tak daleko, že na příkaz tehdejších zástupců Místního Národního Výboru byla řada domků neprozřetelně zbourána a nenávratně zmizela z mapy obce.

Padesátá léta rozdělila obec na dva nesmiřitelné tábory.
V roce 1954 byla provedena hospodářská úprava pozemků, a mnozí tak byli donuceni vstoupit do JZD. Většina zemědělců však setrvávala na soukromém hospodářství, a byla tak v jistých nevýhodách. Při neplnění dodávek pro stát jim nebyly vydávány potravinové lístky na cukr. Jako samozásobitelé také neměli nárok na lístky na maso. Vše vyvrcholilo měnovou reformou, která spoustu lidí obrala o peníze. Dokonce byli i takoví, kteří finance na náležitou proměnu na osobu vůbec neměli.

Situace v obci se poněkud uklidnila v polovině padesátých let, a to po volbách do MNV. Předsedou byl zvolen Florián Skřiček, tajemníkem Bedřich Vícha a členy pak František Přikryl, Vladimír Fibrich, Josef Kopeček, Martin Lukáš, Vincent Anlauf, Marie Krasulová a František Minařík.

Po počátečních problémech se život ve vsi stabilizoval a lidé si začali utvářet vlastní cestu. Postupně se rozhodovali, zda budou pracovat v zemědělství nebo naleznou obživu v průmyslové výrobě v některé z továren ve Fulneku.

Roku 1974 se místní zemědělské družstvo začalo slučovat s ostatními ve velký celek se sídlem ve Fulneku. V obci zůstalo jen středisko s omezeným počtem zaměstnanců.

Po sametové revoluci došlo k útlumu zemědělské činnosti, a poté i k zániku společného hospodářství.

V roce 1975, údajně na žádost občanů, byl v obci zrušen MNV, a na sedmnáct let se Vrchy staly integrovanou částí města Fulneku. Ves hospodářsky stagnovala, a jen díky obětavosti místních občanů se dařilo udržovat v činnosti několik spolků.

Novodobá historie

Roku 1991 byla sepsána petice, ve které 94% občanů požadovalo dezintegraci obce od města Fulneku. Na veřejné schůzi 7. května 1991 byl zvolen devítičlenný přípravný výbor. Na základě jeho požadavku schválilo 1. 11. 1991 zastupitelstvo města Fulneku oddělení obce, a tehdy se začala psát novodobá historie samostatných Vrchů.

Dne 29. 2. 1992 proběhly první komunální volby a bylo zvoleno patnáctičlenné obecní zastupitelstvo. Starostou byl jmenován Emil Bosák, a tuto funkci vykonával spolu s místostarostou Jiřím Dunajou od roku 1992 do roku 1998. Počátky chodu obce nebyly vůbec jednoduché. Většina majetku byla městem rozprodána a nové vedení Vrchů tím bylo postaveno do svízelných situací. Svépomocí byla adaptována jedna místnost kulturního domu, aby mohla sloužit jako kancelář obecního úřadu.

Mezi léty 1998 – 2002 zastupoval obec Pavel Rygel ve funkci starosty a Marek Adamus jako místostarosta.

V roce 2002 byla poprvé do funkce starostky zvolena žena, Jiřina Pešlová, jež vede obec dodnes. Místostarostou byl Jiří Bureš a od roku 2006 zastává tuto funkci Roman Navrátil.

Vrchy celkový pohled od západu r. 1943

Vznik obce

Uvádí se, že obec byla založena lokátorem Waltrem Herrescherem.
Od čehož byl odvozen i její původní název: Waltheri villa – ves Waltrova.

V písemných pramenech se dočítáme, že se jednalo o kolonizační osadu, tzv. lesní lánovou ves. Tyto osady byly budovány vždy kolem místní vodoteče nebo důležité cesty. Ves situována na staré obchodní cestě z údolí Bečvy na severu k Baltu, z Oder a Fulneku směrem na Opavu, se v průběhu staletí rozrostla v lidnaté a prosperující místo se spoustou řemesel doplněných lesní a keramickou výrobou.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1412, což dokládají dva opisy listiny uložené v Moravském zemském archivu Brno.

(obrázek výše - Moravský zemský archiv v Brně, fond E 6 Benediktýni Rajhrad, inv. č. 2631, sgn. G a 40,
kart. č. 303 název knihy: Gerard Lefebvre: "Monasticon Moraviae" - Benediktýni (Třebíč, Komárov, Měřín,
Kl. Hradisko, Březová), sv. III., kniha z r. 1805)

Německá obecní kronika připomíná, že na bývalé školní zahradě bylo při kopání nalezeno staré zdivo, část dlážděné cesty a při hloubení studny krátký meč.

Dle pozdějších průzkumů se můžeme domnívat, že tvrz stávala poblíž kostela za nynějším obecním úřadem. Tuto domněnku podporuje mimo jiné přítomnost hluboké studny vytesané ve skále. Při kopaní základů školní budovy v 19. století objevili dělníci zbytky vjezdu a bývalé brány do tvrze.

Majetkové spory o Valtéřovice se zcela vyřešily roku 1540 přidělením majetku k panství ve Fulneku. Důchody poddaných se povinně odváděly na zámek ve Fulneku. O této skutečnosti svědčí náhodně nalezená výběrčí kniha, do níž byly zapisovány veškeré peněžní odvody. Knihu objevil v poválečných letech na půdě svého domu pan Josef Krasula.

Roku 1586 koupil Fulnecké panství Jan Skrbenský z Hříště, velký odpůrce katolické víry a horlivý přívrženec Jednoty českých bratří. Své patronátní fary osadil protestantskými kněžími a poddané nutil, aby kazatelům odváděli desátky. Zakazoval účastnit se katolických pobožností a za neuposlechnutí tvrdě trestal. Jen Fulnecká fara, při níž konal služby Boží klášter, si držela kazatele českého i německého a zůstala katolická. Do záležitosti se později vložili i opravní páni a Skrbenský byl donucen zabrané kostely a fary vrátit pod klášterní správu do Fulneku.

Ve filiálním kostele ve Valtéřovicích tak působil až do roku 1594 kněz evangelický.

Již v roce 1610 však musel klášter Skrbenskému zabavený majetek ve Valtéřovicích vrátit.

Roku 1622 získal Fulnecké panství společně s Valtéřovicemi císařův komoří Václav Bruntálský z Vrbna, pán na Hlučíně, Paskově, Studénce a Valtéřovicích, a to za 50 000 zlatých.
Po porážce stavů na Bílé hoře začaly konfiskace a majetek šlechty přecházel do cizích rukou.

Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje rolnictví, a to jak ve výrobě, tak i v prodeji. Pěstovalo se nenáročné obilí, které nejlépe odpovídalo místním klimatickým a půdním podmínkám – žito, ječmen a oves.

V 17. a 18. století bylo ve Valtéřovicích 29 sedláků.

Název a symboly obce v průběhu dějin

Na počátku 18. století měla obec shodný pečetní obraz s několika dalšími vesnicemi panství.

Tak, jako Hladké Životice používala pečeť tvořenou barokní kartuší s figurami lilie a radlice.

Od druhé poloviny 18. století je doložen typář s vyobrazením koně, který se stal heraldickým vexilologickým symbolem obce.